Xmas MoveMents Páááárty 2019

Xmas MoveMents Páááárty 2019

Tradiční akční večírek MoveMents se před letošními vánoci trochu zklidní. Dovolujeme si vás pozvat na společné odpolední lyžování, bude-li na čem (ozvěte se na luke@movements.cz), večerní saunu (přihlášky na Maňase, nejlépe předat ústy v Hudy Jihlava) a konečně večerní setkání členů a přátel spolku, ale také jejich přítelů a přítelkyň nebo třeba domácích mazlíčků (kromě těch otravných) v divadelní kavárně (více Pája Benešová). Povídání, pojídání, popíjení…

Podrobný program neděláme, ozvěte se výše zmíněným, a nebo doražte 15.12. v 19:00 do divadelní kavárny.

#rozloučení se sezónou, #začátek nové. Nebo mají ty # být všude?

Váš Luke,

Team MoveMents.

Dachstein 2018 – nad chatou, pod chatou, nikdo nesmí lézt

Dachstein 2018 – nad chatou, pod chatou, nikdo nesmí lézt

Končí školní rok. Ajo, to vlastně až na jednoho čerstvého MUDra, který vypadá, jako by po šesti letech vylezl z jeskyně, už nikoho nezajímá. Tak rychle, ať stihnem přelézt důležité cesty dřív, než tam budou davy.

Adamekhutte nám odpírá víkendový nocleh, no, asi jsme to nestihli. Neva, v sobotu vylezem na Predigstuhl a v neděli to vyprásknem na Adámka, do úterý času dost. Na Predigstuhl volíme cestu rozcvičkovou, tři délky za 5+. Cesta je to přírodní, což odpovídá naší volbě nástupu – jo, dá se tam dojít po cestě, ale proč? Když můžete jít potoky a bažinami. O pár vyrvaných keřů a čištění lezeček od bahna dál uleháme na zcela opuštěném parkovišti ke spánku. Jak je možné, že parkoviště co hodinu ožívá a kolem snad projíždí svatby, které na nás troubí a vyblikávají nás, nechápu. Aspoň nevolají policii.

Predigstuhl

To je ono? Pár krav po cestě a příjemná procházka? Pamatuji si ten výstup na Adámka daleko těžši… No co, je čas rozdělit se na party a lézt. Dvojice a trojice není ideál, ale nakonec aspoň si procvičíme metodiku. Přímo nad Adámkem jsme vylezli následující 300m dlouhé cesty:

 

Diagonale V+

Sagerschusterin VI

Huttenpfilier III

A kluci si přihodili cestu horských vůdců na Hohes Kreuz za IV-.

Vše krásně odjištěno, dají se stihnout dvě cesty za den s obědem na chatě. Krása.

Stěna Niedere Schreibewand nad AdamekHutte.

Luke

Team Movements

Ženy vs. lezení: trojky a sedmičky

Ženy vs. lezení: trojky a sedmičky

„Pustila mně na třetí štand, ale v začátku čtvrtý dýlky přišlo velký převislý břicho a to jsem nedal, musel jsem zvolit rychlý ústup… Sedmička je na mně prostě moc.“

Možná zapátráte v paměti a najdete několik podobných vět, kterými jste sice hodnotili nějakou tu lezeckou cestu, ale s trochou kreativity by se daly vztáhnout i na jednu z nejdůležitějších součástí (a zároveň protějšků) každého lezce. Možná ne každý lezec zrovna nějakou tu součást má, leckterý jich může mít zase třeba víc, ale stejně jako každá lezecká cesta, i každý mezilidský vztah má jistou dynamiku, progresi a to včetně těch míst, která si užíváme, a těch, kde to trochu dře.

„Z dálky vypadá že by šla, ale když jsi přímo pod ní, trochu tě to vyděsí.“

V první délce jste vždy nadšení – poprvé po dlouhé době zdoláváte skálu/ženu, a cítíte se neporazitelně. Vše je možné, počasí je krásné, zkrátka vaše mužství je dopováno infuzí ješitnosti a ego roste pod náporem radosti, kterou vám to, nač zrovna šplháte, okamžitě vrací.

„Slušně jsem se v ní vyklepal.“

V druhé délce přichází uvědomění – první pohledy do topa a hledání rad od ostatních. Hlavně neztratit směr a hlavu! Nejistota – je to vůbec pětka?  Mám na ní? Co když po tomhle traverzu nebudu schopný slanit? Pomalu se uzavírají lehké únikové cesty – víte, že zpět už to bude možná těžší než dopředu.

„Visel jsem na ní (skobě) a nevěřil, že nepovolí.“

Třetí délka potvrzuje vaše slova. Utéct není kam, jste uvězněni ve stěně. Podíváte se ale do topa a ejhle!, ten sedmičkovej výšvih je za vámi, teď už to bude jen lehčí! Hluboký nádech a nával nové síly s vidinou vrcholu.

„Byl jsem na vrcholu a to jen díky ní. Se Štěpánem jsme si jí pěkně dali.“

No a pak už jsou jen dvě možnosti. Tou jednou je trvale udržitelný vztah. Zamilujete si jí a vracíte se k ní, i když už jí máte přelezenou několikrát a víte, co od ní čekat… stejně vás vždy mile překvapí. Jen oproti ženě na takovou cestu chcete brát kamarády.

Druhá možnost zní depresivně – úplný zásek, zapykat se ve stěně a s vypětím posledních sil zdrhat do boku nebo slaňovat z posledního friendu a bát se při tom o svou čest, někdy i majetek a život. Přesto to tak zcela depresivní není. Narozdíl od lezce z předchozího odstavce máte totiž volné ruce a můžete nespoutaně objevovat nové cesty, případně si je nechat ukazovat od kamarádů, kteří ty své oblíbené už našli a sdílet radost z hor (i žen). A pokud patříte mezi vyloženě promiskuitní lezce a nikdy nelezete na stejnou horu dvakrát, možná jste na tom úplně nejlíp. Jen když je lezci smutno, potřebuje trochu té lásky – možná jí najde zrovna na laně, jen pozor na sedm stereotypů, které můžete na laně potkat!

Ikonický pár skupiny MoveMents – jak to asi na laně funguje jim? O+A

Poznámka pro ženy, feministy, machisty, šovinisty a zkrátka všechny, kdo by mne chtěli nařknout z neoprávněných dvojsmyslů, dezinterpretací, impertinencí či impotencí. Při psaní článku nebylo ublíženo žádné ženě, jen pár cest přišlo o nějaký ten chyt. A kdyby si nějaká lezkyně chtěla přisadit svůj pohled na partnery, vypisuji inzerát: místo #meetoo nám, lezcům, řekněte: co byste na laně rády?

lv

7 stereotypů parťáků na laně

7 stereotypů parťáků na laně

Asi každý za svůj lezecký život vystřídal více partnerů. Možná jste ten šťastlivec / ta šťastlivka, která svého parťáka našla napoprvé a spojuje vás víc než jen lano, ale podobně jako v životě partnerském (tom intimním), i v parťáckém (tedy lezeckém) je dnes častější postupná obměna protějšků. Vlastně oproti partnerskému životu ani nemusí být postupná – parťáků můžete mít víc najednou a nikdo ani nemrkne. Jaké parťáky na laně můžete potkat a proč si je udržovat nebo se jim naopak vyhnout?

 

1.) Chill & climb

Lezec a (bůhvíproč, ale zpravidla to tak je) surfer, freemind bytost, která pouze výjimečně nevlastní punkově přestavěnou obytnou dodávku či alespoň vozidlo, ve kterém pravidelně spí a na bolest zad si nestěžuje, i když vás po jedné noci v jeho hotelu k lezení dokope jen sám ďábel. Výkonností však tento druh často překvapí. Po večerech se věnuje mohutným pitkám a přesto je první v nejtěžší cestě. A když jí přecijen nepřeleze, nevadí, zadaří se příště. Užijete si s ním pohodovou dovolenou, ale předem můžete pohřbít plány a sny o brzkém vyrážení na vzdálené vrcholy.

2.) Insta

Kam vítr, tam selfie. Typicky tento druh leze pouze první délku těžkých cest do výšky, která už je dostačující k pěkné fotce a facebookovému konstatování, že daná cesta je „úžo, mega a čupr“. V povinné výbavě má pletenou čelenku v barvě sedáku, tutově lezecké kalhoty od édevítky a triko s moudrým nápisem jako „climb now, work later“. S Insťou si moc nezalezete, ale určitě budete mít novou profilovku a možná se z vás stane virál (ať už víte, co to znamená, nebo ne). Pozná se kromě výrazné stylizace outfitu i podle toho, že má přesný přehled o nejvíc cool umělých stěnách v oblasti. Mezi tradičními horolezci sklízí největší opovrhování právě lezci druhu Insta.

3.) Zodpovědný lezec

Ten kamarád, který důsledně dodržuje zásady. Tváří v tvář vám bude čekat, až řeknete „jistím“, i když už dvacet minut na něj zíráte se založeným jištěním. Také si vás bude kontrolovat. A hodně. A bude vyžadovat kontrolu i od vás, takže mu každou chvíli taháte za uzel a ujišťujete ho, že doublecheck control proběhla a věříte mu. Úroveň lezení bývá rozdílná, ale společnou mají výraznou zpomalenost pohybu právě v důsledku přemíry pečlivosti. Abychom však byli seriózní, takoví lezci jsou potřeba. Připomínají nám totiž kromě spousty důležitých metod jištění, plánování nebo postupu také fakt, že všeho moc škodí.

4.) Hrotič

Hrotiči jsou neurotičtí plánovači, exaktně založené bytosti, které se živí přesností. Jakmile něco nejde podle plánu, propukají v usilovnou mánii, vedoucí k prohloubení současných problémů a často mají sklony až k histerii. Hrotičům se doporučujeme vyhnout, především jste-li lezec druhu chill & climb. Tato kombinace je obzvlášť nebezpečná a často končí silným vzájemným nepochopením. Bohužel hrotiče poznáte až ve chvíli, kdy něco přestane fungovat, i když i předem můžete mít podezření, zaznamenáte-li přemíru dotazů a instrukcí ohledně času, množství vybavení či jídla.

5.) Lax

Parťáci, kteří jsou vůči vám natolik laxní, až si přejete lézt radši s příliš zodpovědným lezcem z bodu tři. Pošle vás do stěny klidně se dvěma expreskama, naplánuje na odpoledne celodenní tůru nebo počítá s padesáti gramy jídla na den na osobu místo gramů pěti set. Na jeho ospravedlní, většinou tím zavaří především sám sobě. To z něj však dělá  tvora silného, schopného improvizace a nikdy se nelekajícího nastalé situace. Přesto doporučujeme v případě lezení s laxním parťákem nespoléhat na to, že by snad něco zařídil nebo nezapomněl. Radši ssebou noste vše, co potřebujete, i když vás pětkrát ujistil, že zatmění nehrozí ergo čelovka není potřeba, a že terén do kterého se vydávate je trojka, takže tu sadu friendů můžete nechat v autě.

6.) Kverulant

Kolikrát už si vám tečou nervy a v duchu si říkáte: „tak už to dolez, vždyť je to pětka!“? Pokud se v tu chvíli shora ozve něco ve stylu „mám nateklo“, „neostříhal jsem si nehty“, „tlačí mě boty“, „dneska nemám den“ nebo „to mágo nemáguje“, věřte, že na druhém konci lana není čaroděj, který hledá ztracenou magii, ale lezec-kverulant. I když leze nejtěžší flák v okolí, při malém zaváhání hned hledá výmluvu. Pády a přidržení za expresku svádí nejčastěji na materiál („v tý bundě je mi moc teplo a potí se mi ruce“), na fyzické indispozice („mám alergii a ucítil jsem břízu“), nebo skálu samotnou („je to moc hrubý/hladký/akorát“). S kverulatny není radno si začínat žádné vážné vztahy na lano, dříve nebo později začnou vinu svalovat i na vás. Pokud nejste Pečovatel z následujícího bodu, nebudete si s ním rozumnět.

7.) Pečovatel

Pečovatelé bývají ženského rodu (ale buďme genderově neutrální) a jejich hlavním poznávacím znakem je to, že disponují širokým sortimentem pečených, vařených, smažených i marinovaných jídel a zákusků. Pokud vám dojde v půlce skály, vytřepete a přesto nemáte sílu, pečovatel je tu od toho, aby vám podal čokoládu, kterou absolutně netušíte, odkud ještě mohl vytáhnout. Pečovatele je nutno si předcházet, i když bývá splachovací a rozinku nabídne i zapřisáhlému nepříteli, rakouskému guidovi, který na něj právě shora vysypal půl kila štěrku a místo upozornění že padá kámen propukl v bujarý tirolský smích. Pozor, při setkání více pečovatelů v jedné lezecké partě hrozí riziko lenosti a obžerství.

 

Našli jste se? Podělte se s námi v komentářích o další stereotipy, které jsme my nevymysleli, nebo napište, jaké máte spolulezce – zjistíme, koho je nejvíc?

Highlander 2o17

Highlander 2o17

 

 

 

 

 

 

Alias soukromý Highlander – přihlášených jednotlivců nebo dvojic bylo skoro 50, v hlavní kategorii nakonec odstartovalo 21 Highlanderů a všichni dokončili….

Ještě pln intenzivních zážitků a reálnou bolestí v nohou a zádech se pouštím do tohoto reportu.

Dne 14.10. se odehrál už dvacátý ročník extrémního závodu Highlander. Počasí slibovalo příjmeně strávený den na naší krásné Vysočině. Za Movements.cz jsem nastoupil do závodu já a Martin a jako supportduo Stoupík s Leňou. Závod startoval něco po 11:30. Ještě než jsme vyrazili do úvodního běhu, tak mi kolega z Hudy dofukoval kolo a dopadlo to tak, že mi vystřelil ventilek i s redukcí kamsi do lesa. Nicméně pohotově s přispěním další dobré duše dal support team vše do pořádku a já jsem se o této příhodě mohl dozvědět až po závodě

Už při úvodním běhu se vyřítili dopředu chrti s ambicemi na vítězství. My s Martinem jsme byli rozumní. Následoval okruh MTB ze startu kolem Cejle do Mirošova a zpět na start, kde začínal i orientační běh. Chlapi měli oběhnout 4 shluky po 5 kontrolách, ženský 3. U třetího shluku jsme se s Marťasem potkali a společně vyrazili ke čtvrtýmu shluku až pod sjezdovku, kde se naše cesty rozdělili. On šel svou, lepší cestou. Já šel svou cestou, ale v jednu chvíli jsem měl pocit, že se z místních hvozdů už nikdy nevymotám.

Na kolo tedy Martin vyrážel s náskokem a já ho musel stahovat. Za Novým Rychnovem jsme se „zbavili“ dvou soupeřů. Jeden vypadal dost zdrchaně při tlačení kola do kopce, a druhý o kousek dál prorazil. Marťase jsem docuknul a poodskočil mu o kus dál v dalším trháku. Nahoře na Křemešníku jsme se znovu potkali, zabloudil jsem, což nebylo poprvé ani naposledy. Následoval krásnej sjezdík po modro žluté značce. O kus dál jsem měl úsměvnou příhodu. Kousek za kontrolou jsem potkal závodníka jak kouká do mapy. Říkám mu, „kontrola byla na závoře“ a on „já vím, my jsme šli sráát 😀 “ Zvesela jsem jel dál. Po chvíli jsme dorazili na liščí kameny na bouldery. Opět jsme se Martinem potkali a byl tam připraven náš support team, který přispěchal s banánem a pitím. Na boulderu měli chlapi nasbírat 45 bodů a jednotlivé cesty byla klasifikované 5, 10, 15, 20 bodů. Já jsem se musel spokojit s 5 a 10-ti bodovými cestami. Marťas udělal nějakou 15ku (myšleno hodnotu cesty) a v o dost lepším čase než já. Takže se zase vydal na trasu dříve. A znovu ho sjíždět. Jaké klišé dnešního dne. Povedlo se a na Klechták na lukostřelbu a kanoe jsem příjel se předstihem. Lukostřelba se nadočekávání povedla a tak bylo jen jedno trestné kolečku po 250m. hurá na kanoi, která byla formou orienťáku od bodu k bodu, takže jsme rybník projeli křížem krážem. Ale naštěstí nefoukalo. Marťas zase začal stahovat svým pádlovacím umem. Od supportu jsem přijal zase nějakej ten banán a pak už nás čekal krutej výjezd po modré, dále pak dolů na louku a odtud po žluté další dokopec v podstatě až do cíle.

Cílové pivo jen zasyčelo.

Suma sumárům jsme ztrávili na trati asi 5 a půl hodiny. Vítěz asi jen 4 No, snad nám někdo z Movemenst.cz zlepší příští rok reputaci!

 

Roman „Maňas“ Pospíchal

Team MoveMents.cz

SKIALPOPENING2o17

SKIALPOPENING2o17

Luky v Söldenu?

Ihned blednu!!!

Na hory za ním musíme, lyže proto balíme…

Cestu do kopců volíme, někteří ji radši zaspíme.

Páteční ráno sluncem vítá, navléci „tulení“ pásy nikdo neodmítá.

A tak

stoupáme vesele

s vidinou winterraumové postele.

Na Breslauerhütte jsme se dovlekli, ač Káče lyže utekly.

Na chatě s námi byli Trutnováci a všichni měli stejnou práci.

Vtipů měli v zásobě velmi, s Marťou se smáli jako šelmy…

Že na Wildspitze jsme nedošlapali?

Zato v powpow jsme se vymáchali ♡!

Víkend to byl superskvělý, a tak buďte bdělí.

Na Vánoce místo jedlí, pojedem a basta fidli

Zrýmovala Káča

Team MoveMents.cz

UBR17

UBR17

Bouldering jako volnočasová aktivita nabývá v posledních letech na popularitě raketovým tempem a tak není divu, že se čas od času objeví nadšenci, co stejně jako parkouristé (ne ti s koňmi!) nevnímají město jen jako kulisu, ale jako příležitost. Příležitost přenést svůj koníček ze zaprášených upocených překližek a vzdálených přírodních rájů někam, kde tyhle dva světy splývají dohromady a vytváří něco těžko popsatelného – sice uměle vytvořeného, ale přece jen s nádechem přirozeného a přírodního, vždyť velká část našeho okolí je taková, jaká je „už odnepaměti“.

   IMG_9537IMG_9531

 

 

„Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ Nic nevystihuje Urban Boulder Race v našem podání lépe. Zúčastnit se něčeho takového totiž znamená spoustu menších i větších vítězství a porážek sebe samotného i ostatních přátel, bez kterých by to nebyl ani zdaleka tak silný zážitek, protože sdílená radost je dvojitá radost a sdílený smutek je poloviční smutek (i když ne vždy s vámi váš smutek ostatní sdílí, že).

IMG_2981

Druhý ročník UBR proběhl opět za účasti členů MoveMents a jejich přátel. A opět se na   nás počasí usmálo, ačkoliv než si vypilo ranní kávu a bylo schopné tento hřejivý obličej  vykouzlit, mírně jsme navlhli na naší první zastávce u ikonického Metronomu. Lezení po hrubě otesaných kamenných blocích věrně imitovalo přirodní lezení na laně, a to celkem i výškou místních boulderů. Nicméně výlez k obrovským bronzovým mísám už nám připomínal, kde se nacházíme. S problémy jsme si poradili ladně a elegantně, ovšem odlezy zpět kolem mís už bohužel připomínaly ustrašenou panímámu, která se při zemětřesení snaží opatrně schovat pod stůl (eh, cože?).

IMG_9782

Další zastávkou byla Vltavská. Betonová džungle par excellence. Nadjezdy, podjezdy, podchody, zdi, zábradlí, koleje, chodníky, dlažební kostky, beton, grafitti, plakáty. Místo na pohled tak odpudivé jako jeho častí obyvatelé. A během UBR možná právě proto působilo až útulným dojmem. Občas sice trvalo déle vystát frontu na přelez než úspěšné zdolání problému, ale v již prosluněné dopolední Praze vládla přátelská atmosféra.

IMG_3165

Nedávno otevřený vnitroblok Kasáren Karlín slouží od svého otevření mnoha účelům, převážně kultuře a odpočinku. První ročník měl svůj Cross Club, tento ročník tohle. Různé výtvory umělecko-průmyslového designu byly v obležení lezců jako kapka medu v mraveništi. Nutno podotknout, že boulderisti tam byli okem vnějšího pozorovatele za „ty normální“ vzhledem ke zkouškám prazvláštního divadelního představení, jak všichni doufali, že se o to opravdu jedná.

IMG_2539

Vnitroblok jako poslední místo činu nám umožnil ze sebe na chvíli udělat lustry a pořádně počmárat bílý strop tělocvičny, okopat trochu cihlového zdiva a skočit do prázdného kajaku.

IMG_2630

 

Na minutu přesně jsme odevzdali seznamy přelezů a někteří sledovali v Továrně klání 8 nejlepších něžných a 10 nejlepších méně něžných boulderistů. Bylo se na co dívat, houpání se na provaze nebo finální duely v rychlolezení na tovární jeřáb holt na závodech světového poháru neuvidíte.

IMG_3071

Výsledné pořadí se z mužů: nejlépe se umístil Luke (54. místo), následován Štěpánem (74.) a Ondrou (86.). Holky zamakly a Marťa se dostala na výborné 14. místo – měla tak nejblíž k postupu do finále. Výsledky to, pravda, nejsou oslnivé. Rozdíly mezi hobby závodníky však byly nepatrné a my jsme z umístění v kombinaci s prožitky z akce nadšení.

IMG_2638

 

 

Během závěrečné pofinálové párty, ze které se nám podařilo vydestilovat alespoň jeden tanec, jsme u piva jednohlasně schválili účast i v příštím roce! Na akci se mimo zmíněné závodníky také participoval supportteam a tým fotografů (Léňa, Adam, Martin, Michal, Alča) a přátel.

 

 

IMG_3144

Za Team Movements         

Štěpán Holub

 

Klasy, které potkáváme

Klasy, které potkáváme

Stále se někdo ptá: „Hele a to šest áčko, to je jako co ujaja? A co je šest áčko v bouldru a co na skále?“. Sám v tom mnohdy nemám jasno, jelikož klasifikací a stupnic obtížnosti je mnoho a každá má svá specifika. Takže nyní stručné shrnutí a srovnání těch, které potkáváme nejčastěji.

Bouldering

Nejčastější jsou stupnice francouzská – ta je shodná s tou skalní, jen o drobet těžší, tedy bouldrové 7B odpovídá zhruba skalnímu 7c. Druhou je stupnice americká, která se značí V0 – V15. V0 je zhruba 6- UIAA a V15 cca 11 UIAA.  Dále bývá uváděn údaj SD (sit down, ze sedu) a údaj o vrcholu, který je nejčastěji výlezem na balvan.

Skalní lezení volné

Nejčastější moderní klasifikace je dle UIAA. Číslo a +/-. Od jedničky do dvanáctky (zatím), plus je o něco těžší, minus lehčí. Velmi často se používá francouzská stupnice – 5a, 8c, 9b… Na písku se hodnotí římskými VI, VIIb, XIc… a vyjímečně se setkáme s americkou klasou 5.1, 5.12a, 5.15b, s dodatkem o technickém lezení v cestě (A1), a časovou náročností – např. VI = více než dva dny… Jedinečný systém je pak britský, který nehodnotí celou cestu podle nejtěžšího místa, ale hodnotí celkovou obtížnost (VD, S, HVS…) a nejtěžší místo cesty (6c). Srovnání viz. tabulka.

klaska

Dalším hodnoceným aspektem je styl přelezu, takže „onsajt“ OS je volný přelez na poprvé na pohled. Flash má ten, kdo leze po něm a koukal, jak to leze. RP (red point) jsou projekty, které vylezete čistě, ale předtím je zkoušíte, padáte v nich apod. PP (pink point) je to samé, ale v cestě vám už visí esspresky. AF (all free) je, když cestou odsedneš a TR je top rope, takže když to netaháš ale máš horní jištění.

Někde se specificky ještě hodnotí „morál“ cesty, typicky na písku, kde je kruh v deseti metrech a není co založit. To bývají však lokální specialitky.

Skalní lezení technické

A0 – chytíš se smyčky v nýtu. A1 – dáš si tam žebřík. A2 hůř to drží… až A5, kdy to skoro nejde přelízt ani když máš v každý ruce vrtačku a pět skob. V Yossemitech doplněno o písmeno R (morálové) nebo X (hnědé bezpečnostní trenky).

Mixy

M1 – M14, opět se hodnotí sklon, množství drytoolingových pasáží, délka, silovost…

Ledy

WI2 – WI7, hodnotí se především sklon a délka, možnost vrtání šroubů v pohodlí nebo ve visu na cepínu… a je to proměnlivé, protože každý rok naroste led jinak a v každých podmínkách se obtížnost liší.

Alpinistické výstupy

Nejčastěji se v průvodcích setkáváme s tzv. západoalpskou klasou, která je vyjádřena jedním až třemi písmeny. Pojmy jsou francouzské, např. F = facile (lehký), PD = peut difficile (trochu těžký), TD = trés difficile (hodně těžký), ABO = Abominablement difficile („kudytudysakra“).

klasa

Via ferrata

Nejjednodušší a nejčastější je hodnocení písmeny A-F, přesnější je však určena obtížnost systémeme KS1-A až KS6-F, kdy číslo udává technické a silové nároky na lezce a písmeno A-F nadmořskou výšku a exponovanost terénu. KS1-F tak může být lehká ferata ve složitém vysokohorském terénu s přístupem po prudkém ledovci a může vyžadovat víc schopností, než sportovní shybovačka KS6-A.

Počasí v horách – tipy a předpovědi

Počasí v horách – tipy a předpovědi

Horolezectví = MS v čekání na počasí.

Pokud se chcete dozvědět něco víc a orientovat se v počasí jak pomocí synaptických map a aerologických výstupů, tak v terénu podle větru či mraků, doporučuji knihu Počasí na horách od Karla Gabla (překlad Alena Zárybnická). Pro ostatní přináším pár typů na užitečné aplikace a weby, kde se dá vyčíst mnoho o počasí samotném či jevech s ním souvisejících, jako jsou třeba laviny.

Pro ČR je zdrojem veškerých podstatných informací Český hydrometeorologický institut, na jehož stránkách najdete především informace o aerologickém výstupu a synoptické mapy. Jak tyto dva pojmy fungují si stručně vysvětlíme v českém prostředí, funguje to samozřejmě globálně a všude v Evropě jsou k dostání informace z jednotlivých stanic.

Synoptická mapa

mapa

Globální orientace je ovlivněna mnoha faktory, především však tlakem (výše, níže, brázdy, hřebeny a oblasti nestabilního tlakového pole), díky kterému mimo jiné fouká. A vítr je tvůrcem lavin, mraků… zkrátka podstatných věcí. Zpravidla tedy tlaková výše znamená stabilní okno dobrého počasí. Do toho je ještě v mapě zobrazena oblačnost (shodná s aktuálními radarovými snímky, podle kterých se také lze dobře orientovat, když už nad vámi třeba bouří, ale špatně se odhaduje, kam se srážky a jak masivně dostaví). Frontální systémy lze shrnout tak, že v důsledku stoupání teplého vzduchu, jeho ochlazení a kondenzaci se tvoří mraky a přicházejí srážky. Stručně, studená fronta je rychlá, na čele tlačí bouřky a nízkou oblačnost (cumulonimby). Před ní přichází vítr hůlava v masivních poryvech. Po ní následuje oblast studeného vzduchu, ve které bývá počasí dobré. Proti tomu fronta teplá je líná, vidíme ji již z dálky, klidně večer předem, a také se nad námi bude poměrně dlouho držet. Signalizují jí vysoké cirry, po nich altocumuly a nakonec nízká oblačnost, pokrývající celou oblohu. Okluzní fronta vzniká při setkání obou a je velmi nepředvídatelná, stejně jako nestabilní tlakové pole, zde většinou meteorolog hlásí na Nově, že bude „jasno až zataženo, s občasným sněžením a extrémními výkyvy teplot“.

výstup

V aerologickém výstupu (takovéto pouštění balónku v Praze-Libuš) vidíme křivky větru, vlhkosti… ale pro nás je zajímavá červená teplotní křivka. Pokud je přítomna inverze (zde mezi třemi a čtyřmi km přepočtenými na hladinu moře), ve výšce kde začíná bude základna mraků, ve výšce kde končí, budou končit i mraky (cumuly). Pokud inverze zcela chybí, je vysoké riziko bouřek.

Servery s předpovědí počasí

Nutno vzít v potaz, že existují pouze 2 zdroje dat na celém světě, a každý model ze stejných dat tedy vypracovává svou předpověď svými algorytmy. Proto je důležité vždy srovnat více zdrojů a zjistit, čím je způsobena případná velká rozdílnost předpovědí – např. se nacházíme v nevýrazném tlakovém poli.

Meteoblue – Server s klasickou předpovědí pro běžné užívání. Najdete zde radarové snímky a všechny důležité údaje, dokonce i oblíbené obrázky mráčků a sluníček.

Podobnou alternativou je Norský yr.no, který však již neumí najít tak přesně některá místa v Evropě – o něco lepší v je z tohoto pohledu aplikace Aladin. Všechny standardní předpovědi potom shrnuje pro horská střediska Snow.cz, kde je vždy i numerický model pro daná území.

Dva servery, které možná neznáte a mohou být velmi užitečné, jsou Windy a MountainForecast. První byl vytvořen především pro letce, ukazuje přehledně směr a sílu větru v různých výškách, krásně jde vidět pohyb vzduchu v cyklonách a anticyklonách. Při rozkliknutí předpovědi pro konkrétní lokaci uvidíte dlouhodobou předpověď, meteogram a airgram, u vodních ploch je přítomna předpověď vln, když si cestou budete chtít zasurfovat.

MountainForecast je zaměřen na vrcholy hor, po nalezení konkrétního vrcholu vyberete nadmořskou výšku, pro kterou předpověď chcete a dozvíte se standardní údaje, příjemné je pro rychlou orientaci udávání tzv. WindChill pocitové teploty.

Většina serverů má k dispozici free mobilní aplikaci, ze které se dozvíte stejné množství informací kdekoliv při připojení na síť. Pokud máte zkušenosti a tipy na další zdroje informací, podělte se v komentářích.

Na závěr něco studijních materiálů o oblačnosti, podle které se dá orientovat v terénu. Ať se vyprší, když jste v kanclu a na horách je hezky!

Luke

 

Divoká voda v Českém Vrbném

Divoká voda v Českém Vrbném

20170604_102736

První červnovou neděli jsme s Martinem a Lukášem vyrazili na intenzivní kajakový trénink v Českém Vrbném. Začali jsme pozvolna opáčkem eskymáků a traverzů v proudech. Brzy to však nestačilo a já i Lukáš, ne zrovna zkušení kajakáři, jsme nacházeli víc a víc odvahy a v řadě jako káčata za kachnou (Martinem) se pouštěli do větších vln. Nebudu zapírat, že nás co každý druhý pokus smetl proud a museli jsme se škrábat na břeh. Naopak bych vyzdvihl, že se několikrát úspěšně podařilo eskymovat v proudu a to už chce pořádné koule. Je zkrátka vidět, že nejlepším učitelem je trpělivost a drill, pak se ve výjimečných chvílích podaří i luxusní serf na vlně. Závěrem za sebe můžu říct, že tenhle sport mi stále víc přirůstá k srdci a budu moc rád, pokud se podobných intenzivních tréninků v budoucnu zúčastní víc Movemenťáků.

Michal