Highlander 2o17

Highlander 2o17

 

 

 

 

 

 

Alias soukromý Highlander – přihlášených jednotlivců nebo dvojic bylo skoro 50, v hlavní kategorii nakonec odstartovalo 21 Highlanderů a všichni dokončili….

Ještě pln intenzivních zážitků a reálnou bolestí v nohou a zádech se pouštím do tohoto reportu.

Dne 14.10. se odehrál už dvacátý ročník extrémního závodu Highlander. Počasí slibovalo příjmeně strávený den na naší krásné Vysočině. Za Movements.cz jsem nastoupil do závodu já a Martin a jako supportduo Stoupík s Leňou. Závod startoval něco po 11:30. Ještě než jsme vyrazili do úvodního běhu, tak mi kolega z Hudy dofukoval kolo a dopadlo to tak, že mi vystřelil ventilek i s redukcí kamsi do lesa. Nicméně pohotově s přispěním další dobré duše dal support team vše do pořádku a já jsem se o této příhodě mohl dozvědět až po závodě

Už při úvodním běhu se vyřítili dopředu chrti s ambicemi na vítězství. My s Martinem jsme byli rozumní. Následoval okruh MTB ze startu kolem Cejle do Mirošova a zpět na start, kde začínal i orientační běh. Chlapi měli oběhnout 4 shluky po 5 kontrolách, ženský 3. U třetího shluku jsme se s Marťasem potkali a společně vyrazili ke čtvrtýmu shluku až pod sjezdovku, kde se naše cesty rozdělili. On šel svou, lepší cestou. Já šel svou cestou, ale v jednu chvíli jsem měl pocit, že se z místních hvozdů už nikdy nevymotám.

Na kolo tedy Martin vyrážel s náskokem a já ho musel stahovat. Za Novým Rychnovem jsme se „zbavili“ dvou soupeřů. Jeden vypadal dost zdrchaně při tlačení kola do kopce, a druhý o kousek dál prorazil. Marťase jsem docuknul a poodskočil mu o kus dál v dalším trháku. Nahoře na Křemešníku jsme se znovu potkali, zabloudil jsem, což nebylo poprvé ani naposledy. Následoval krásnej sjezdík po modro žluté značce. O kus dál jsem měl úsměvnou příhodu. Kousek za kontrolou jsem potkal závodníka jak kouká do mapy. Říkám mu, „kontrola byla na závoře“ a on „já vím, my jsme šli sráát 😀 “ Zvesela jsem jel dál. Po chvíli jsme dorazili na liščí kameny na bouldery. Opět jsme se Martinem potkali a byl tam připraven náš support team, který přispěchal s banánem a pitím. Na boulderu měli chlapi nasbírat 45 bodů a jednotlivé cesty byla klasifikované 5, 10, 15, 20 bodů. Já jsem se musel spokojit s 5 a 10-ti bodovými cestami. Marťas udělal nějakou 15ku (myšleno hodnotu cesty) a v o dost lepším čase než já. Takže se zase vydal na trasu dříve. A znovu ho sjíždět. Jaké klišé dnešního dne. Povedlo se a na Klechták na lukostřelbu a kanoe jsem příjel se předstihem. Lukostřelba se nadočekávání povedla a tak bylo jen jedno trestné kolečku po 250m. hurá na kanoi, která byla formou orienťáku od bodu k bodu, takže jsme rybník projeli křížem krážem. Ale naštěstí nefoukalo. Marťas zase začal stahovat svým pádlovacím umem. Od supportu jsem přijal zase nějakej ten banán a pak už nás čekal krutej výjezd po modré, dále pak dolů na louku a odtud po žluté další dokopec v podstatě až do cíle.

Cílové pivo jen zasyčelo.

Suma sumárům jsme ztrávili na trati asi 5 a půl hodiny. Vítěz asi jen 4 No, snad nám někdo z Movemenst.cz zlepší příští rok reputaci!

 

Roman „Maňas“ Pospíchal

Team MoveMents.cz

SKIALPOPENING2o17

SKIALPOPENING2o17

Luky v Söldenu?

Ihned blednu!!!

Na hory za ním musíme, lyže proto balíme…

Cestu do kopců volíme, někteří ji radši zaspíme.

Páteční ráno sluncem vítá, navléci „tulení“ pásy nikdo neodmítá.

A tak

stoupáme vesele

s vidinou winterraumové postele.

Na Breslauerhütte jsme se dovlekli, ač Káče lyže utekly.

Na chatě s námi byli Trutnováci a všichni měli stejnou práci.

Vtipů měli v zásobě velmi, s Marťou se smáli jako šelmy…

Že na Wildspitze jsme nedošlapali?

Zato v powpow jsme se vymáchali ♡!

Víkend to byl superskvělý, a tak buďte bdělí.

Na Vánoce místo jedlí, pojedem a basta fidli

Zrýmovala Káča

Team MoveMents.cz

UBR17

UBR17

Bouldering jako volnočasová aktivita nabývá v posledních letech na popularitě raketovým tempem a tak není divu, že se čas od času objeví nadšenci, co stejně jako parkouristé (ne ti s koňmi!) nevnímají město jen jako kulisu, ale jako příležitost. Příležitost přenést svůj koníček ze zaprášených upocených překližek a vzdálených přírodních rájů někam, kde tyhle dva světy splývají dohromady a vytváří něco těžko popsatelného – sice uměle vytvořeného, ale přece jen s nádechem přirozeného a přírodního, vždyť velká část našeho okolí je taková, jaká je „už odnepaměti“.

   IMG_9537IMG_9531

 

 

„Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ Nic nevystihuje Urban Boulder Race v našem podání lépe. Zúčastnit se něčeho takového totiž znamená spoustu menších i větších vítězství a porážek sebe samotného i ostatních přátel, bez kterých by to nebyl ani zdaleka tak silný zážitek, protože sdílená radost je dvojitá radost a sdílený smutek je poloviční smutek (i když ne vždy s vámi váš smutek ostatní sdílí, že).

IMG_2981

Druhý ročník UBR proběhl opět za účasti členů MoveMents a jejich přátel. A opět se na   nás počasí usmálo, ačkoliv než si vypilo ranní kávu a bylo schopné tento hřejivý obličej  vykouzlit, mírně jsme navlhli na naší první zastávce u ikonického Metronomu. Lezení po hrubě otesaných kamenných blocích věrně imitovalo přirodní lezení na laně, a to celkem i výškou místních boulderů. Nicméně výlez k obrovským bronzovým mísám už nám připomínal, kde se nacházíme. S problémy jsme si poradili ladně a elegantně, ovšem odlezy zpět kolem mís už bohužel připomínaly ustrašenou panímámu, která se při zemětřesení snaží opatrně schovat pod stůl (eh, cože?).

IMG_9782

Další zastávkou byla Vltavská. Betonová džungle par excellence. Nadjezdy, podjezdy, podchody, zdi, zábradlí, koleje, chodníky, dlažební kostky, beton, grafitti, plakáty. Místo na pohled tak odpudivé jako jeho častí obyvatelé. A během UBR možná právě proto působilo až útulným dojmem. Občas sice trvalo déle vystát frontu na přelez než úspěšné zdolání problému, ale v již prosluněné dopolední Praze vládla přátelská atmosféra.

IMG_3165

Nedávno otevřený vnitroblok Kasáren Karlín slouží od svého otevření mnoha účelům, převážně kultuře a odpočinku. První ročník měl svůj Cross Club, tento ročník tohle. Různé výtvory umělecko-průmyslového designu byly v obležení lezců jako kapka medu v mraveništi. Nutno podotknout, že boulderisti tam byli okem vnějšího pozorovatele za „ty normální“ vzhledem ke zkouškám prazvláštního divadelního představení, jak všichni doufali, že se o to opravdu jedná.

IMG_2539

Vnitroblok jako poslední místo činu nám umožnil ze sebe na chvíli udělat lustry a pořádně počmárat bílý strop tělocvičny, okopat trochu cihlového zdiva a skočit do prázdného kajaku.

IMG_2630

 

Na minutu přesně jsme odevzdali seznamy přelezů a někteří sledovali v Továrně klání 8 nejlepších něžných a 10 nejlepších méně něžných boulderistů. Bylo se na co dívat, houpání se na provaze nebo finální duely v rychlolezení na tovární jeřáb holt na závodech světového poháru neuvidíte.

IMG_3071

Výsledné pořadí se z mužů: nejlépe se umístil Luke (54. místo), následován Štěpánem (74.) a Ondrou (86.). Holky zamakly a Marťa se dostala na výborné 14. místo – měla tak nejblíž k postupu do finále. Výsledky to, pravda, nejsou oslnivé. Rozdíly mezi hobby závodníky však byly nepatrné a my jsme z umístění v kombinaci s prožitky z akce nadšení.

IMG_2638

 

 

Během závěrečné pofinálové párty, ze které se nám podařilo vydestilovat alespoň jeden tanec, jsme u piva jednohlasně schválili účast i v příštím roce! Na akci se mimo zmíněné závodníky také participoval supportteam a tým fotografů (Léňa, Adam, Martin, Michal, Alča) a přátel.

 

 

IMG_3144

Za Team Movements         

Štěpán Holub

 

Prosluněný a bleskový Grossglockner

Prosluněný a bleskový Grossglockner

Závěrem srpna se naskytlo pár dní volna, které jsme obratem využili k naplánování bleskového výletu do Alp. Luky navrhoval Dachstein, Grossglockner, Großer priel. Nakonec jsem se rozhodli pro Glockner, a to především z důvodu, že jsme všehovšudy měli pouhé 3 dny a nástup na Dachstein přes Adamek hutte je přeci jen časově náročnější. Navíc na Großer priel jsem si já osobně poměrně lezecky nevěřil. Volba Grossglockneru byla založena i na víře „nižší návštěvnosti“ mimo „hlavní sezónu“ – dost jsme se mýlili  (pozn. red.: Mýlil se Táda, já to říkal!). Další otázkou bylo, kterou výstupovou cestu zvolit? Normálku jsme vyřadili a rozhodovali se tedy mezi cestou Stüdlgrat a Nordwestgrat, kterou nikdo z nás ještě nelezl. Vyhrál Stüdlgat jakožto zlatá střední cesta. Vyrazili jsme 27. 8. ráno z Českých Budějovic a na Luckenerhauss (1918 m. n. m.) jsme dojeli někdy okolo 15. hodiny. Měl nás čekat pohodový 2,5 hodinový nástup, který jsme nakonec vyběhli asi za hodinku a tři čtvrtě. Naším cílem byla Stüdlhutte (2802 m. n. m.), která jela v plném provozu (spací prostory asi pro 150 osob a personál zajišťující veškerý – téměř hotelový servis). Připravili jsme si materiál na další den a stále měli dost času, tudíž padlo jedno weizenbier, aby se nám lépe usínalo a úderem deváté večerní ulehli.

21844119_10210175752017421_950682963_o

Vstávačka 4:45, abychom předběhli většinu skupin, což se nám podařilo znamenitě. Pár metrů suťovištěm a hurá na ledovec, na kterém jsme měli nastoupat asi 300m, což šlo velmi dobře. Najít nástup do lezecké části se Lukymu povedlo velmi rychle a my měli před sebou pouze dvě lezecké skupinky. Ze začátku jsme šli nakrátko, a to vzhledem k tomu, že terén byl celkem příznivý a naším záměrem nebylo opět ztrácet čas. Začátek byl pro mě asi nejnáročnější, Luky nastolil celkem slušné tempo a těsně pod Frühstuckplatzem jsem si začal slušně dávat. Rychlá tyčinka, napít, vydýchat a opět vzhůru.

Před námi byla již na dosah skupina třech Poláků, kteří lezli poctivě od jištění k jištění, nicméně tento styl byl pro nás, neskutečně pomalý a Luky rozhodl, že je musíme přelézt a tak se taky stalo. Pár náročnějších výšvihů, kdy se mi do toho povedlo jednou slušně hupsnout (kdybych věděl, přes co jsem jištěný, nikdy bych to neudělal! ) a už jsme se pomalu blížili k vrcholu. U kříže už se začali pomalu seskupovat lidé, kteří šli normálkou. Vrcholu Grossglockneru (3798 m. n. m.) jsme dosáhli v 9:26 (plánovali jsme tam být nejpozději v 11), což znamenalo, že jsme z plánovaných 6 hodin stáhli necelé 2 hodinky dolů (né že bychom lezli tak extrémně rychle, ale především počasí bylo nadmíru příznivé). Opět drobná sváča a hurá na sestup normálkou, jenž byl nakonec velmi nepříjemný, protože jsme potkávali „davy“ lidí, které proudily nahoru k vrcholu.

21769350_10210175751977420_253245731_o

Při sestupu na Erzh Johan Hütte jsem následoval Lukyho po ledovci, kterýžto si to pelášil bez maček, jenom s cepínem v ruce, dolů. Co čert nechtěl, udělal jsem to naprosto stejně, avšak s tím rozdílem, že cca po 20 krocích jsem si to frčel slušným fofrem po zadku dolů. Dobře, po 30 metrech sešupu jsem naznal, že obětuji 2 minuty a mačky nandám.

21844191_10210175752057422_489597039_o

Na Erzh Johan Hütte kafe a čaj a hurá dolů dlouhou ferratou směrem k ledovci. Dole na sněhu jsme si již jen trochu zablbnuli a užili si zimních radovánek v srpnovém prosluněném počasí . Nocleh opět na Stüdlhutte, pivo na dobrou noc a třetí den ráno už jen hodinku dolů k autu a hurá domů.

Díky moc Lukymu, že mi dělal le  zeckého parťáka. Bylo to super.

Na Glockner normálkou byl team MoveMents v roce 2014, více zde!

Team MoveMents

Táda R., outdoor and first aid specialist

Klasy, které potkáváme

Klasy, které potkáváme

Stále se někdo ptá: „Hele a to šest áčko, to je jako co ujaja? A co je šest áčko v bouldru a co na skále?“. Sám v tom mnohdy nemám jasno, jelikož klasifikací a stupnic obtížnosti je mnoho a každá má svá specifika. Takže nyní stručné shrnutí a srovnání těch, které potkáváme nejčastěji.

Bouldering

Nejčastější jsou stupnice francouzská – ta je shodná s tou skalní, jen o drobet těžší, tedy bouldrové 7B odpovídá zhruba skalnímu 7c. Druhou je stupnice americká, která se značí V0 – V15. V0 je zhruba 6- UIAA a V15 cca 11 UIAA.  Dále bývá uváděn údaj SD (sit down, ze sedu) a údaj o vrcholu, který je nejčastěji výlezem na balvan.

Skalní lezení volné

Nejčastější moderní klasifikace je dle UIAA. Číslo a +/-. Od jedničky do dvanáctky (zatím), plus je o něco těžší, minus lehčí. Velmi často se používá francouzská stupnice – 5a, 8c, 9b… Na písku se hodnotí římskými VI, VIIb, XIc… a vyjímečně se setkáme s americkou klasou 5.1, 5.12a, 5.15b, s dodatkem o technickém lezení v cestě (A1), a časovou náročností – např. VI = více než dva dny… Jedinečný systém je pak britský, který nehodnotí celou cestu podle nejtěžšího místa, ale hodnotí celkovou obtížnost (VD, S, HVS…) a nejtěžší místo cesty (6c). Srovnání viz. tabulka.

klaska

Dalším hodnoceným aspektem je styl přelezu, takže „onsajt“ OS je volný přelez na poprvé na pohled. Flash má ten, kdo leze po něm a koukal, jak to leze. RP (red point) jsou projekty, které vylezete čistě, ale předtím je zkoušíte, padáte v nich apod. PP (pink point) je to samé, ale v cestě vám už visí esspresky. AF (all free) je, když cestou odsedneš a TR je top rope, takže když to netaháš ale máš horní jištění.

Někde se specificky ještě hodnotí „morál“ cesty, typicky na písku, kde je kruh v deseti metrech a není co založit. To bývají však lokální specialitky.

Skalní lezení technické

A0 – chytíš se smyčky v nýtu. A1 – dáš si tam žebřík. A2 hůř to drží… až A5, kdy to skoro nejde přelízt ani když máš v každý ruce vrtačku a pět skob. V Yossemitech doplněno o písmeno R (morálové) nebo X (hnědé bezpečnostní trenky).

Mixy

M1 – M14, opět se hodnotí sklon, množství drytoolingových pasáží, délka, silovost…

Ledy

WI2 – WI7, hodnotí se především sklon a délka, možnost vrtání šroubů v pohodlí nebo ve visu na cepínu… a je to proměnlivé, protože každý rok naroste led jinak a v každých podmínkách se obtížnost liší.

Alpinistické výstupy

Nejčastěji se v průvodcích setkáváme s tzv. západoalpskou klasou, která je vyjádřena jedním až třemi písmeny. Pojmy jsou francouzské, např. F = facile (lehký), PD = peut difficile (trochu těžký), TD = trés difficile (hodně těžký), ABO = Abominablement difficile („kudytudysakra“).

klasa

Via ferrata

Nejjednodušší a nejčastější je hodnocení písmeny A-F, přesnější je však určena obtížnost systémeme KS1-A až KS6-F, kdy číslo udává technické a silové nároky na lezce a písmeno A-F nadmořskou výšku a exponovanost terénu. KS1-F tak může být lehká ferata ve složitém vysokohorském terénu s přístupem po prudkém ledovci a může vyžadovat víc schopností, než sportovní shybovačka KS6-A.

Nepodařený Dachstein 2017

Nepodařený Dachstein 2017

„Štěpáne, co děláš o víkendu?“

„O tomhle? Hele nevím, mám nějaký plány, ale není to za každou cenu, proč?“

„Jižní stěna Dachsteinu, já, ty, auto, dva dny. TopSecret 6+, skoro kiláček lezení. Ale možná bude pršet.“

„Jo, všechno ruším a jdu do toho.“

CIMG5675

„Myslíš, že tady můžem přespat? Asi nejlepší místo co jsme mohli najít…“

„Akorát prší… ale tak snad se to vyprší teď a ráno bude krásně.“

CIMG5615

„Cos to říkal o tom že bude ráno krásně? Už od čtyř ráno kráčíme v tomhle.“

„Jo, vidím… Hele, asi to nemá cenu, ne?“

„Dach není ani vidět, ale pojďme ještě počkat, na feratu na Johana tu chodí každou chvíli někdo. Tihle šli dokonce do naší cesty!“

CIMG5619

„Jak krucinál mohli v tý mlze najít nástup? Pojďme se na to vykašlat, to nemá smysl…“

CIMG5625

„Na, tumáš Radlera a tady jsem od správce chaty vysomroval průvodce na támhletu malou skálu, prej je sportovně odjištěná! Je deset ráno, spravíme si náladu!“

CIMG5656

„Kámo, 7- OS, not bad! Líbí, líbí, líbí!“

„Co teď? Nakouříme to rovnou domů? Zejtra může bejt všelijak, ale projistotu jsem vytisknul topo na Hoher Nock, vypadá to nějak takhle…“

„…to nevypadá zle! Todle Platteneuphorie 180m za 5+ bysme lezli? Tak se aspoň podíváme pod nástup!“

„Nepsali tam nástup hodinu a půl? Už jdem dvě a teprv teď se objevila skála… Mám něco s kolenem, spomal…“

„Nechceš to otočit? Do toho kopce fakt skučíš, budeš moct lízt?“

CIMG5682

„Teď už to neotočíme, to už by bylo horší než to dojít…“

„Tady je nejt, to bude ta direktka!“

„Luxusní šutr! Přesně jak to mám rád! A ty wasrlajny!“

CIMG5709

„Hele, to je asi štand, kolik mám lana?“

„Dost.“

„Tak já spojím dvě dýlky. /// Máme ještě lano?“

„Metr.“

„Sakra. No tak trochu povylez, ať se dostanu do štandu!“

CIMG5710

„Tak tohle byl luxus, jenom nás teď čekají tři hodiny sestupu… Těším se dole do toho potoka. A teď vybal ty vrcholový broskve!“

CIMG5715

„Jo, pak musíme ještě odřídit domů… Na to, že jsme vůbec nedali to co jsme chtěli, tak jsme se solidně zničili a krásně polezli, ne?“

„Jo, myslel jsem, že s tebou příště nikam nepojedu, ale nakonec to asi dlouho nic nepředčí…“

„Tak zas příště na skále, dojeď v pohodě ještě těch posledních pár kiláků domů! Dík…“

CIMG5712

Počasí v horách – tipy a předpovědi

Počasí v horách – tipy a předpovědi

Horolezectví = MS v čekání na počasí.

Pokud se chcete dozvědět něco víc a orientovat se v počasí jak pomocí synaptických map a aerologických výstupů, tak v terénu podle větru či mraků, doporučuji knihu Počasí na horách od Karla Gabla (překlad Alena Zárybnická). Pro ostatní přináším pár typů na užitečné aplikace a weby, kde se dá vyčíst mnoho o počasí samotném či jevech s ním souvisejících, jako jsou třeba laviny.

Pro ČR je zdrojem veškerých podstatných informací Český hydrometeorologický institut, na jehož stránkách najdete především informace o aerologickém výstupu a synoptické mapy. Jak tyto dva pojmy fungují si stručně vysvětlíme v českém prostředí, funguje to samozřejmě globálně a všude v Evropě jsou k dostání informace z jednotlivých stanic.

Synoptická mapa

mapa

Globální orientace je ovlivněna mnoha faktory, především však tlakem (výše, níže, brázdy, hřebeny a oblasti nestabilního tlakového pole), díky kterému mimo jiné fouká. A vítr je tvůrcem lavin, mraků… zkrátka podstatných věcí. Zpravidla tedy tlaková výše znamená stabilní okno dobrého počasí. Do toho je ještě v mapě zobrazena oblačnost (shodná s aktuálními radarovými snímky, podle kterých se také lze dobře orientovat, když už nad vámi třeba bouří, ale špatně se odhaduje, kam se srážky a jak masivně dostaví). Frontální systémy lze shrnout tak, že v důsledku stoupání teplého vzduchu, jeho ochlazení a kondenzaci se tvoří mraky a přicházejí srážky. Stručně, studená fronta je rychlá, na čele tlačí bouřky a nízkou oblačnost (cumulonimby). Před ní přichází vítr hůlava v masivních poryvech. Po ní následuje oblast studeného vzduchu, ve které bývá počasí dobré. Proti tomu fronta teplá je líná, vidíme ji již z dálky, klidně večer předem, a také se nad námi bude poměrně dlouho držet. Signalizují jí vysoké cirry, po nich altocumuly a nakonec nízká oblačnost, pokrývající celou oblohu. Okluzní fronta vzniká při setkání obou a je velmi nepředvídatelná, stejně jako nestabilní tlakové pole, zde většinou meteorolog hlásí na Nově, že bude „jasno až zataženo, s občasným sněžením a extrémními výkyvy teplot“.

výstup

V aerologickém výstupu (takovéto pouštění balónku v Praze-Libuš) vidíme křivky větru, vlhkosti… ale pro nás je zajímavá červená teplotní křivka. Pokud je přítomna inverze (zde mezi třemi a čtyřmi km přepočtenými na hladinu moře), ve výšce kde začíná bude základna mraků, ve výšce kde končí, budou končit i mraky (cumuly). Pokud inverze zcela chybí, je vysoké riziko bouřek.

Servery s předpovědí počasí

Nutno vzít v potaz, že existují pouze 2 zdroje dat na celém světě, a každý model ze stejných dat tedy vypracovává svou předpověď svými algorytmy. Proto je důležité vždy srovnat více zdrojů a zjistit, čím je způsobena případná velká rozdílnost předpovědí – např. se nacházíme v nevýrazném tlakovém poli.

Meteoblue – Server s klasickou předpovědí pro běžné užívání. Najdete zde radarové snímky a všechny důležité údaje, dokonce i oblíbené obrázky mráčků a sluníček.

Podobnou alternativou je Norský yr.no, který však již neumí najít tak přesně některá místa v Evropě – o něco lepší v je z tohoto pohledu aplikace Aladin. Všechny standardní předpovědi potom shrnuje pro horská střediska Snow.cz, kde je vždy i numerický model pro daná území.

Dva servery, které možná neznáte a mohou být velmi užitečné, jsou Windy a MountainForecast. První byl vytvořen především pro letce, ukazuje přehledně směr a sílu větru v různých výškách, krásně jde vidět pohyb vzduchu v cyklonách a anticyklonách. Při rozkliknutí předpovědi pro konkrétní lokaci uvidíte dlouhodobou předpověď, meteogram a airgram, u vodních ploch je přítomna předpověď vln, když si cestou budete chtít zasurfovat.

MountainForecast je zaměřen na vrcholy hor, po nalezení konkrétního vrcholu vyberete nadmořskou výšku, pro kterou předpověď chcete a dozvíte se standardní údaje, příjemné je pro rychlou orientaci udávání tzv. WindChill pocitové teploty.

Většina serverů má k dispozici free mobilní aplikaci, ze které se dozvíte stejné množství informací kdekoliv při připojení na síť. Pokud máte zkušenosti a tipy na další zdroje informací, podělte se v komentářích.

Na závěr něco studijních materiálů o oblačnosti, podle které se dá orientovat v terénu. Ať se vyprší, když jste v kanclu a na horách je hezky!

Luke

 

Pozvánka na klubové lezení

Pozvánka na klubové lezení

Movemenťáci, každý jsme rozlítaní po různých sportech, navrhuji však jednu společnou akci v oblasti, která je ideální snad pro všechny druhy aktivit. Rezervujte si 25.-30. srpen, sejdeme se na HoheWandu. Budeme lézt, létat, bikovat a cokoliv, o co bude zájem. Při nepřízni počasí mám v rukávu Hochschwab, obojí je cca 4h jízdy z Jihlavy, takže je možnost dojet jen na víkend.

A rovnou připomenu důležitý 7. říjen, kdy se koná Urban Boulder Race, kde budeme mít snad po loňském vzoru hojnou účast.

S pozdravem,

Luke.

Divoká voda v Českém Vrbném

Divoká voda v Českém Vrbném

20170604_102736

První červnovou neděli jsme s Martinem a Lukášem vyrazili na intenzivní kajakový trénink v Českém Vrbném. Začali jsme pozvolna opáčkem eskymáků a traverzů v proudech. Brzy to však nestačilo a já i Lukáš, ne zrovna zkušení kajakáři, jsme nacházeli víc a víc odvahy a v řadě jako káčata za kachnou (Martinem) se pouštěli do větších vln. Nebudu zapírat, že nás co každý druhý pokus smetl proud a museli jsme se škrábat na břeh. Naopak bych vyzdvihl, že se několikrát úspěšně podařilo eskymovat v proudu a to už chce pořádné koule. Je zkrátka vidět, že nejlepším učitelem je trpělivost a drill, pak se ve výjimečných chvílích podaří i luxusní serf na vlně. Závěrem za sebe můžu říct, že tenhle sport mi stále víc přirůstá k srdci a budu moc rád, pokud se podobných intenzivních tréninků v budoucnu zúčastní víc Movemenťáků.

Michal

Úvaha lezcova o strastech počasí

Úvaha lezcova o strastech počasí

Tour de Bach. Tak by se dal popsat výjezd 4 členů MoveMents do Rakouska. Cesty, které jsme chtěli lézt, byly totiž nelezitelné – vyhlásili jsme na nich povodňovou aktivitu třetího stupně a rezignovaně stáhli ocas při pomyšlení, že ani dnes si na skálu pořádně nesáhneme.

FOTKY zde! http://www.movements.cz/galerie/

Rozhodování provázely obavy. Každá předpověď počasí říká něco jiného, vesměs ale žádná není příznivá. Doufáme v alespoň dva, tři slunečné dny.

V úterý, po přespání na rakouské střelnici, jediném zastřešeném místě v okolí, vyrážíme hledat lezení za V+. Nalézáme jen vodopády. Traun, tekoucí v údolí, je vskutku rozvodněný. Sice svítí slunce, ale cesta vede žlabem, ze kterého je potok. Nemožné lézt. No nic, dneska ještě úsměvy neopadají, přesuneme se na Traunstein a zkusíme nějaké sportovní jednodélky. Ty nám spraví náladu, ale v noci… v noci opět prcháme pod střechu. Prší dalších osm hodin.

Myšlenky jsou různorodé. Jsme však přesvědčeni, že dneska vylezeme krásnou cestu Sanduhrenparadise za V UIAA. Jen kdybychom našli nástup. To suťoviště je tak prudké… že vzdáváme hledání a nalézáme lehce vědomě do NordWestgratu za 3+. Něco mezi chůzí a lezením. Ale výhledy jsou krásné.

Po slanění řešíme co dál. Předpověď nejistá… Z legrace nadhazuji, že bychom ještě ten večer stihli nastoupit na Prielschutzhaus a zítra mohli lézt Stellu, na kterou jsme se těšili nejvíc. Ani nestíhám domyslet důsledky a sedíme v autě, máme zarezervovanou noc a já si jen snažím vzpomenout, proč že jsem to těmhle třem bláznum navrhoval.

Už po cestě prší. Prší i v noci. Dali jsme si radlera a konečně spíme jinde než na betonu, ale ráno nás úsměvy opouští.. Vyrážíme brzy, kvůli jistotě počasí – od chataře máme příslib, že ráno bude trocken.

Takové trocken je asi hodně relativním pojmem. Mrholení a mlha, orientace špatná… Cestu určitě nenajdeme a kdyby, tak nebude lezitelná. Máme toho plné zuby – ostatně, přestože jsme nic nevylezli, nachodili jsme s těžkými batohy plnými lan a železa slušných 800 výškových metrů za 2,5 hodiny večer předtím – dolů sbíháme posilněni polévkou z chaty za hodinu a půl. Pro lepší náladu se koupeme v horské říčce – už je totiž zase vedro a skoro krásně.

Další lezení odsouváme na neurčito a jedeme domů. Přestože jsme nic nevylezli, nálada byla pořád v rámci mezí dobrá – co jiného má horolezec dělat v dešti? Náš sport je mistrovstvím světa v čekání na počasí. My se po tomto výletu můžeme přihlásit do kvalifikace.

Aspoň však známe nástupy a příště už se k těmto tentokrát nepřístupným cestám dostaneme raz dva. Takže průzkumná mise účel částečně splnila. Takže který víkend vyrazíme na Prielschutzhaus?

Luke.