Highlander 2018

Highlander  2018

Jak zhodnotit tento závod? Co jsem si ku*va myslel?! Ono přízvisko „extrémní vytrvalostní závod“ není tak úplně od věci. A nebo to bylo letos nějaký těžký.

Ale postupně. Závod se odehrál teď v sobotu 13. 10. Byl to už 21. ročník a pořadatelé závodu snaží každý rok měnit místo. Letos byl start v obci Rantířov v těsné blízkosti Jihlavy. Od rána bylo jasný, že počasí bude jako malovaný. Těsně před závodem pořadatelé připravili taky závod pro prťata, třeba budoucí generaci Highlanderů.

Nakonec jsem za Movements startoval sám. Ale s mohutnou podporou Support teamu pod vedení velezkušené Leni a jejích pomocníků Stoupíka a Adama to nebylo tak špatný. Alespoň se týče zážitku.  Leňa se o mě starala ohledně stravy, Stoupík mě hned po svém příjezdu zachránil tím, že mě vybavil pumpičkou, svou jsem samozřejmě zapomněl. No a Adam tam byl jako fotoreportér.

V 11 hodin dopoledne se odstartovalo asi dvoukilometrovým během v prostorách startu, pak už hurá na bajky. Razilo se směr Rounek a přes svatého Antonína do Ježený a zpět, k Ranťáku a pak na Pekelský vrch. Po mém příjezdu už tam ležela hromada kol. Takže přezout do běhaček, zorientovat se v mapě a vyrazit. Naštěstí jsem měl chvíli „vodiče.“ Alespoň do chvíle než mi utekl J Byli tři okruhy po pěti kontrolách. V lese se dost těžilo, takže člověk občas vběhl na mítinu, která tam být neměla a občas přeskakoval spousty větví jak dostihovej kůň překážky. Zabralo mi to něco přes hodinu. Leňa mě pak vybavila houskou a já vyrazil dál do kopce. Ze samého přežvykování jsem zapomněl orazit kontrolu těsně za orienťákem. Uvědomil jsem si to až na tom kopci. Takže hurá na zpět, orazit a znova šlapat do krpálu. Asi deset minut ztráta, nemluvě o silách. Pokračovalo se směr Popický vrch, kde byla další kontrola na trase mtb. Chvilku po modrý turistický, zelený až na žlutou, kde jsem i na celoodpruženým kole byl vytřesenej jako sulc. Trocha bloudění, sjezd po makadamu o velikosti dětských hlav (přirovnání jednoho z pořadatelů) a člověk už se blížil k boulderu u Mistrovského kopce. Krásná skalka, několik cest v hodnotách 5, 10 a 15 bodů. Limit byl 60 bodů. Já jsem zvládl nalézt jen 30 a tak mě čekal nejdelší možný trestný běh. Něco přes 2 kilometry. Při lezení se začali ozývat křeče a při běhu se pak dostavili v plné síle. Naštěstí odezněly, než jsem to odběhl. Od lezení zase už na bajku kolem Špičáku a zpět k Rantířovu. Síly docházely. Už jsem se viděl v cíly. Těsně před depem s loďemi se jel ještě můj oblíbený trailík. Pak už teda ty lodě. Ty se odehrávali na řece Jihlavě nad jezem, takže v poho na voleji. Ale byla to v mém podání další půlhodinka, která neutíka. Opět to bylo formou orienťáku. Sedm kontrol po proudu a proti proudu. Pak už jen 4 minuty v pohodě do cíle. Jenže ejhle, pořadatelé pro nás připravili překvápko v podobě brodu. „Dá se to projet po pravý straně!“ křičel pořadatel. Nedalo. Pěkně jsem se vykoupal. Ale nevadí hurá na břeh a na kole se doplazit do cíle. Očipnout a konečně po asi 6 hodinách na trati KONEC.

Autor: Roman „Maňas“ Pospíchal

Výsledky a fotky od pořadatelů na www. highlander.cz

Divoká voda v Českém Vrbném

Divoká voda v Českém Vrbném

20170604_102736

První červnovou neděli jsme s Martinem a Lukášem vyrazili na intenzivní kajakový trénink v Českém Vrbném. Začali jsme pozvolna opáčkem eskymáků a traverzů v proudech. Brzy to však nestačilo a já i Lukáš, ne zrovna zkušení kajakáři, jsme nacházeli víc a víc odvahy a v řadě jako káčata za kachnou (Martinem) se pouštěli do větších vln. Nebudu zapírat, že nás co každý druhý pokus smetl proud a museli jsme se škrábat na břeh. Naopak bych vyzdvihl, že se několikrát úspěšně podařilo eskymovat v proudu a to už chce pořádné koule. Je zkrátka vidět, že nejlepším učitelem je trpělivost a drill, pak se ve výjimečných chvílích podaří i luxusní serf na vlně. Závěrem za sebe můžu říct, že tenhle sport mi stále víc přirůstá k srdci a budu moc rád, pokud se podobných intenzivních tréninků v budoucnu zúčastní víc Movemenťáků.

Michal

Singltreky Nové Město na Moravě vol. 1/2016

Singltreky Nové Město na Moravě vol. 1/2016

V sobotu 18. 6. 2016 jsme se rozjeli do Nového Města na Moravě opět trochu otestovat a potrénovat techniku na tamních singltrecích. V mém případě se navíc jednalo i o seznamovací výjezd s novým bajkem, takže bylo jasné, že o zábavu bude postaráno.

DSC_3830

Počasí nám přálo, a tak jsme se ve Vysočina Aréně před Ski hotelem sešli ve složení: Michal, Adam, Stoupík, Martin a Lukáš. Po vyložení kol jsme se vydali směrem na modrý trail s tím, že si od dětského hřiště dáme odbočku na oranžový singltrek a dojedeme to dolu do Vysočina Arény opět po modré. A jak jsme si řekli, tak jsme i udělali, jen s drobným zdržením – Adamova přehazovačka si totiž na oranžovém singltreku začala dělat, co chtěla. Trochu jsme se v tom povrtali, ale shodli jsme se, že bude nejlepší zkusit to dole v aréně dát technikovi, aby na to koukl. Technik po deseti minutách testování naznal, že přehazovačka je naprosto v pohodě.

Už cestou na oběd bylo jasné, že ta přehazovačka tak úplně v pohodě není, ale o tom ještě bude řeč.

DSC_3729

Z doby oběda nejsem schopen podat žádný report –  nikdo z nás si, bohužel, nedělal poznámky, což je velká škoda,  protože jsme tím připravili lidstvo hrubým odhadem o deset až patnáct zlepšováků v různých směrech a oborech lidské činnosti. Nemluvě o tom, že někteří členové naší výpravy díky tomu přišli o Nobelovu cenu.

DSC_3683

Po obědě jsme se vydali na černý singltrek, kde se opět naplno projevily problémy s Adamovou přehazovačkou. Řeknu vám, není lepší lokalita na servis kola, než je místo uprostřed černého singltreku. Úkolu hodného zdatného mechanika se ujal Martin a po chvíli se mu skutečně podařilo tu přehazovačku umravnit a vrátit jí slušné vychování, takže už se nadále chovala tak, jak se od ní očekávalo.

DSC_3637

Díky této opravě jsme si mohli v poklidu užít zbytek černého trailu a celý výlet zakončit modrým – ústupovým singltrekem.

DSC_3565

Poznatky z našeho výjezdu do NMNM:

  • Když technik řekne, že kolo je v pohodě a funguje jak má, nemusí to být vždy tak úplně pravda.
  • Singltreky se dají jezdit i bez 100% funkčních brzd, ale člověk musí počítat s tím, že se občas prostě podívá do lesa mimo singltrek, čímž jízda dostává další rozměr, o který ale málokdo stojí. To už musí být člověk opravdový cyklogurmán, nebo taky blázen – jak to kdo bere.
  • Fotograf na trati vážně ohrožuje život jezdců! Když totiž stojí v zajímavém a záludném místě, což mají tihle pánové a dámy s kamerami a foťáky dost ve zvyku, tak jezdci, v honbě za dokonalou fotkou nebo videem, popustí brzdy a mají často co dělat, aby kolo udrželi i mimo záběr alespoň na singltreku. V tuto chvíli se většinou už o estetičnosti daného okamžiku mluvit opravdu moc nedá – tam jde spíš trochu o život.
  • Celoodpružený rám velikosti XL s koly 29“ je opravdu hodně velké kolo, které se do ostré zatáčky (tzv. vracečky) rovná jen velmi těžko.

1

Děkuji všem za účast, byla to velmi vydařená akce.

Roman „Stoupík“ Bula

 

Urban Boulder Race 2016

Urban Boulder Race 2016

Urban boulder race 2016

Urban bouldering v Praze? Tam prostě Movements nesmí chybět.

Ještě den před závodem byla předpověď počasí více než tragická, o fyzičce lezců jsme mohli jen stroze spekulovat a techniku raději ani nebudu zmiňovat. Na druhou stranu bychom mohli s přehledem rozdávat nadšení a již tradiční podpůrný tým nám záviděl kdejaký soupeř. Uznejte sami, že pět podporovatelů pro čtyři lezce je zasloužený luxus.

IMG_0053

Brzké probuzení jsem Ondrovi nemohl nikterak vyčítat vzhledem k natěšenému úsměvu a vůni čerstvé kávy, které ho doprovázely. Vsadím se, že už v tu chvíli si v duchu představoval, jak zdolává některý ze strahovských boulderů. Vyrazili jsme na registraci do Radlické sportovní základny, kde jsme se setkali se zbytekem týmu a vyzvedli si mapky se seznamem soutěžních překážek. Těžko odhadovat, kdo z dvojice Štěpán-Ondra byl ve větší euforii, nepostáli na místě ani jeden a už nás hnali k prvním boulderům v Cross Clubu.

IMG_0184

 

Sotva jsem se stihl porozhlédnout po zajímavé architektuře tohoto prapodivného místa, už jsme obouvali lezečky a šplhali na kovové sousoší uprostřed zahrádky. Všichni jsme topovali na první pokus a to nám dodalo potřebné sebevědomí. Druhý boulder byl čistě orangutanský a opět topy na první pokus. Do dalšího problému jsme se doslova opřeli čelem. Finální top v podobě šroubu ve výšce pasu nás lehce potrápil, ale i ten jsme se zvládli udržet. Zatnout zuby a máme splněno. V tuto chvíli bych rád ocenil vynalézavost pořadatelů, protože soutěžní cestu přes zavěšené sudy od piva považuji za opravdu epický nápad.

IMG_0249

Další štací před námi bylo Holešovické tržiště a Jatka 78. Pokud jste v sobotu potkali sympatického mladíka v červeném, jak si pod vousy mumlá něco o pokakaných záchodech (upraveno autorem) věřte, že se nejednalo o nějakou nechtěnou nehodu zapříčiněnou přehnanou konzumací fazolí, ale o nedokončený boulder v prostorách toalet. Tady byl z našeho týmu úspěšný pouze Ondra a nahnal si tak bodový náskok, který si do konce dne udržel.

IMG_0364

Výbornou lezeckou atmosféru jsme si užili v posledním úseku Holešovické tržnice. Návod je jednoduchý, stačí sehnat buginu s vnější aparaturou a pořádně nadupaný playlist. Ani dlouhý traverz přes čtyři domy pak není nuda, když si u toho můžete zatančit.  Jen čas utíkal mnohem rychleji a čekal nás další úsek.

IMG_0568

Mnozí si kladou otázky o budoucnosti Strahovského stadionu, jen lezci a především urban bouledristi již mají jasno. Stačí se rozhlédnout a na každém kroku najdete zajímavý problém. Organizátoři si dali záležet s výběrem těch nejzajímavějších. Škrábat se na kluzký sloup, kde není jediný chyt ani stup? Proč ne. Šplhat na třímetrový balkón? S radostí. Zvedat se na malém rantlu podél skleněné stěny na jedné noze? Prosím, jen do toho. Lepší zakončení závodů si představit nedovedu. Ze schodů do tribun stadiónu se stal kotel diváků. Každý, kdo zrovna nelezl, vášnivě povzbuzoval a radil soukajícím se lezcům na betonové konstrukce. A vůbec nevadilo, že radí soupeřům. Hlavní je dobrá nálada, soudržnost lezců a radost z každého topu.

IMG_0707

Finálové ambice jsme neměli, ale to nebylo ani naším cílem. Vítěz byl každý, kdo si užil sluníčko, kamarády a neobvyklé lezecké překážky, což jsme byli všichni a za odměnu jsme si dopřáli pořádnou horolezeckou večeři.

IMG_0884

Michal Červený