Tatry, Tatry, Tatřičky.

  Růžovej a modrej provázek v MM skladu? Tak to si říká o jediné – vzít je na testovačku. Vyrážíme zrovna do Tater. Chceme si ještě ledit a mixovat, tak je to ideální příležitost…

Po dospání na parkovišti ráno odcházíme od auta snad první. Stoupá to samo a bez bolesti. Asi dobrej trénink nebo trenér nebo nás tak táhnout hory. Kdo ví… Cestu na Zbojandu zpestřujeme pěti délkami Veverkova ledopádu, od něj na chatu už to k večeru tak bezbolestné není…

Další ráno odchod do Dámy s péřovkou (M4), co vede do Slavkovské priehyby. Cesta na dámiččino přání. Krásná s dobře odjistitelným komínem ve střední části. Poslední dvě délky postupovým jištěním až na hřeben, kde sotva stojím. Fičí fest. Ale je to pecka! Tom mi ukazuje, kudy se loni projeli v lavince – to už taková pecka není. Dolů poctivě slaňujeme, i když je to víceméně sněhovým žlábkem.

Ještě jednou přespíme a chatu opouštíme. Frýrajderka, i přes Lukyho snahy, ze mě asi nebude. Tlamu jsem hodila zhruba čtyřikrát a přitom ten svah byl jak sjezdovka… Sníh co mi kouše lyže prostě kamarád není a basta! Volíme stejný model jako při nástupu a cestou ledujeme. Tentokrát jsme zastavili u Grószóva ľadu – přes spodní lezeme k hornímu a ten si tam pošleme pěkně celej. Zprava doleva, všechny směry kolmé, tvoří to v nich bandasky, což trochu málo bolí a trochu moc hřeje. Aspoň má i Tom pocit, že lezeme.

Poslední den se má zhnusit počasí, tak vstáváme brzo. Mít o dovolené na budíku 03:30, to pochopí málokdo… Nicméně načasování bylo dokonalý. Při nástupu romantika hadr. Takový až kýčovitý svítání jsem dlouho nezažila. První délka vede znovu Veverkáčem, pak druhá sněhovým polem a stojíme pod dalším mixem. Tentokrát na chlapcovo přání. A přitvrzujeme – Chlapcom z Pumori je psáno za M5+. Když vidím nástup, tak si nejsem jistá, co v tý cestě chci vlastně dělat. Ale pak to jde. Vzlínáme asi 50 m plotnou, kde Tom skoro nezaložil a hroty drží v mikrospárkách. V dalších délkách se to mění a mám trochu pocit, že ty šutry se mnou musí odejít dolů, jakmile za ně zaberu. Celkově euforka jak blázen. Pusa, potřást rukou, výhled do Velký studený, sluníčko ještě hřeje, odměna zasloužená. Při slanění už se to ale kazí. Kluci ve Weather forecast věděli… Na Slavkovským štítu tak duní vítr, že mám pocit, že padá kamenná lavina. Začíná sněžit. K autu docházíme za hustýho mokrýho kydání. Všechno vyšlo jak má, už jen cesta domů. V práci z toho čerpám snad celej následující týden. Víc takových výletů

 

 

 

Kača Šedivá

Team MoveMents.cz

 

(poznámka editora – tučně zvýrazněny všechny pozitivní, tedy důležité věci)