Highlander 2018

Jak zhodnotit tento závod? Co jsem si ku*va myslel?! Ono přízvisko „extrémní vytrvalostní závod“ není tak úplně od věci. A nebo to bylo letos nějaký těžký.

Ale postupně. Závod se odehrál teď v sobotu 13. 10. Byl to už 21. ročník a pořadatelé závodu snaží každý rok měnit místo. Letos byl start v obci Rantířov v těsné blízkosti Jihlavy. Od rána bylo jasný, že počasí bude jako malovaný. Těsně před závodem pořadatelé připravili taky závod pro prťata, třeba budoucí generaci Highlanderů.

Nakonec jsem za Movements startoval sám. Ale s mohutnou podporou Support teamu pod vedení velezkušené Leni a jejích pomocníků Stoupíka a Adama to nebylo tak špatný. Alespoň se týče zážitku.  Leňa se o mě starala ohledně stravy, Stoupík mě hned po svém příjezdu zachránil tím, že mě vybavil pumpičkou, svou jsem samozřejmě zapomněl. No a Adam tam byl jako fotoreportér.

V 11 hodin dopoledne se odstartovalo asi dvoukilometrovým během v prostorách startu, pak už hurá na bajky. Razilo se směr Rounek a přes svatého Antonína do Ježený a zpět, k Ranťáku a pak na Pekelský vrch. Po mém příjezdu už tam ležela hromada kol. Takže přezout do běhaček, zorientovat se v mapě a vyrazit. Naštěstí jsem měl chvíli „vodiče.“ Alespoň do chvíle než mi utekl J Byli tři okruhy po pěti kontrolách. V lese se dost těžilo, takže člověk občas vběhl na mítinu, která tam být neměla a občas přeskakoval spousty větví jak dostihovej kůň překážky. Zabralo mi to něco přes hodinu. Leňa mě pak vybavila houskou a já vyrazil dál do kopce. Ze samého přežvykování jsem zapomněl orazit kontrolu těsně za orienťákem. Uvědomil jsem si to až na tom kopci. Takže hurá na zpět, orazit a znova šlapat do krpálu. Asi deset minut ztráta, nemluvě o silách. Pokračovalo se směr Popický vrch, kde byla další kontrola na trase mtb. Chvilku po modrý turistický, zelený až na žlutou, kde jsem i na celoodpruženým kole byl vytřesenej jako sulc. Trocha bloudění, sjezd po makadamu o velikosti dětských hlav (přirovnání jednoho z pořadatelů) a člověk už se blížil k boulderu u Mistrovského kopce. Krásná skalka, několik cest v hodnotách 5, 10 a 15 bodů. Limit byl 60 bodů. Já jsem zvládl nalézt jen 30 a tak mě čekal nejdelší možný trestný běh. Něco přes 2 kilometry. Při lezení se začali ozývat křeče a při běhu se pak dostavili v plné síle. Naštěstí odezněly, než jsem to odběhl. Od lezení zase už na bajku kolem Špičáku a zpět k Rantířovu. Síly docházely. Už jsem se viděl v cíly. Těsně před depem s loďemi se jel ještě můj oblíbený trailík. Pak už teda ty lodě. Ty se odehrávali na řece Jihlavě nad jezem, takže v poho na voleji. Ale byla to v mém podání další půlhodinka, která neutíka. Opět to bylo formou orienťáku. Sedm kontrol po proudu a proti proudu. Pak už jen 4 minuty v pohodě do cíle. Jenže ejhle, pořadatelé pro nás připravili překvápko v podobě brodu. „Dá se to projet po pravý straně!“ křičel pořadatel. Nedalo. Pěkně jsem se vykoupal. Ale nevadí hurá na břeh a na kole se doplazit do cíle. Očipnout a konečně po asi 6 hodinách na trati KONEC.

Autor: Roman „Maňas“ Pospíchal

Výsledky a fotky od pořadatelů na www. highlander.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *